Kde se v minulosti v České republice prováděl průzkum na azbest nebo kde se případně azbest těžil

V České republice, vzhledem k její geologické stavbě, nejsou vyvinuta plošně rozsáhlejší tělesa matečných hornin přirozeně se vyskytujících azbestů. Makroskopicky viditelná a tedy v minulosti technicky využitelná azbestová vlákna jsou vázána, téměř bez výjimky, na výskyty serpentinitů (hadců) a serpentinizovaných ultrabazik. Tyto horniny vytvářejí v podmínkách České republiky zpravidla pouze několik desítek až stovek metrů dlouhé čočky nebo žilné struktury. Jen výjimečně, například v oblasti Mnichova a Pramenů u Mariánských Lázní, Loužnice u Železného Brodu, Hrubšic u Moravského Krumlova nebo u Rudy nad Moravou na Šumpersku, se jejich délka pohybuje řádově v prvních kilometrech.

Chryzotilový azbest se v hadcích v podmínkách České republiky vyskytuje ve formě drobných, často rychle vykliňujících žilek, tvořících výplň trhlin a puklin v hornině. Vlákna chryzotilu jsou typicky orientována kolmo na stěny trhlin (Obr. 1) a ve většině případů dosahují délky 4-5 mm, jen vzácně více, ojediněle až 10-20 mm (Fabík, Novák 1983).

 

Chryzotilové azbesty se vyskytují v celé řadě hadcových těles, jejichž přehled je uveden v části „Ve kterých horninách a kde se NOA v České republice mohou vyskytovat“ tohoto znalostního portálu azbestů. Mineralogicky nejznámější výskyty chryzotilových azbestů se nacházejí (Obr. 2) jižně od Příbrami (Mirovice), severně od Českého Krumlova (Křemže, Holubov, Zlatá Koruna), severně od Mariánských Lázní (Prameny, Mnichov), severně od Moravského Krumlova (Nová Ves, Hrubšice, Biskoupky), severně od Náměště nad Oslavou (Jedov, Pucov), Letovic a okolí (Slatinka) a západně až severozápadně od Šumperka (Ruda nad Moravou, Raškov). Podle informací Nováka (1964) probíhala v minulosti krátkodobá těžba chryzotilového azbestu v Čechách pouze na lokalitě Mirovice, na Moravě pak na lokalitách Mohelno, Biskoupky, Hrubšice, Jedov, Pucov a Zlatkov.

 

Lokalita Mirovice (Fabík, Novák 1983, Svoboda 1961) je představována ostrůvky až drobnými pruhy tektonicky porušených tmavě zelených hadců, stýkajícími se s kontaktně metamorfovanými biotitickými rohovci až břidlicemi a grafitickými fylity mirovického metamorfovaného ostrova tzv. ostrovní zóny pláště středočeského plutonu. Chryzotilový azbest se vyskytuje jako výplň téměř paralelních, 2 až 10 mm mocných žilek žlutozelené, v tektonicky porušených partiích až šedobílé barvy. Kromě chryzotilu se na lokalitě vyskytují také amfibolové azbesty, mineralogicky reprezentované antofylitem. Těžba azbestu probíhala v průběhu 1. světové války (1916 – 1918) severně od obce, v oblasti Urbanova mlýna, a to šachticí o hloubce cca 20 m a několika štolami. Ve 20. letech minulého století byla tato báňská díla zasypána. V průběhu 2. světové války (1942, 1944) byla tato lokalita prozkoumávána kopanými sondami (Kratochvíl, Petráň 1944), avšak s negativním výsledkem. V 60. letech minulého století pak byl proveden nový průzkum, ovšem, jak uvádí Svoboda (1961), citujeme: „Ohledáváním uvedeného prostoru nebyly zjištěny známky nadějných asbestonosných partií“.

Lokality v okolí Náměště nad Oslavou – Jedov a Pucov – jsou reprezentovány drobnými ostrůvky hadců, uložených v ortorulách a migmatitech gföhlské skupiny západomoravského moldanubika, bezprostředně u jeho tektonického kontaktu s moravikem moravskoslezské oblasti. Na lokalitě Jedov se chryzotil vyskytoval v drobných žilkách o délce vláken cca 1 cm, extrémně až 8 cm (Novák 1964). I zde se chryzotilový azbest vyskytuje společně s azbesty amfibolovými. V roce 1922 prováděl pokusnou těžbu tohoto azbestu místní mlynář Svoboda. Krátká, jen asi 10 – 15 m dlouhá štolka byla situována přibližně 400 m sz. od obce. Mlynář Svoboda pak již v letech 1920 – 1921 pokusně kutal azbest také na zhruba 3 km vzdálené lokalitě Pucov, práce měly probíhat na polích západně od vesnice.

Lokalita Mohelno je součástí tzv. mohelenského serpentinitového masivu, vázaného na náměšťsko-krumlovské granulitové těleso gföhlské skupiny západomoravského moldanubika. Jak uvádějí Novák (1964) a Svoboda (1961), v roce 1923 nalezl majitel místního hadcového lomu, pan Blimsrieder, na několika místech v hadcích v okolí obce žilky chryzotilu s délkou vláken 5-10 cm. Dočasná těžba, pravděpodobně prováděná v témže roce, však byla záhy ukončena.

Amfibolové azbesty jsou v podmínkách České republiky rovněž vázány převážně na hadce, v nichž často vystupují spolu s chryzotilem. Antofylitový azbest tvoří větší akumulace zejména v hadcích západní Moravy, především v oblasti mezi Bystřicí nad Pernštejnem a Nedvědicemi. Konkrétně se jedná o lokality Bratrušín, Zlatkov, Věchnov, Býšovec a Věžná. Místní hadce vystupují v rámci větších těles svorů, rul a migmatitů svrateckého krystalinika kutnohorsko-svratecké oblasti. Na všech těchto lokalitách má antofylit obdobný charakter, je středně až dlouze vláknitý, místy vytváří až hrubě stébelnaté agregáty šedobílé až nazelenalé barvy, které mohly zcela ojediněle, například na lokalitě Býšovec, dosáhnout délku až 50 (!) cm (Polák 1960). Udáván je v této oblasti pokus o těžbu azbestu u Zlatkova v letech 1916 – 1918 (Polák opus cit). Těžební jáma blíže nespecifikovaných parametrů měla být hloubena východně od Zlatkova, směrem k Věchnovu.

Jak vyplývá z dostupné literatury, již na začátku 20. století nebyly výskyty azbestu na Moravě považovány za ložiskově perspektivní. V této souvislosti je zcela unikátním dokumentem reakce Jahna (1917) na předchozí publikaci Procházky (1910). Procházka (opus cit), mimo jiné, uvádí, že, citujeme: „Asbest jest znám na Moravě skoro ze 70 různých nalezišť. Proto otázka, není-li na některých nalezištích moravských, jmenovitě západomoravských, silnějších žil asbestu v hadci nebo amfibolitu, měla by býti alespoň trochu ventilována. Ovšem, aby se po té stránce došlo uspokojivých výsledků, na to nestačí, ohledáváme-li výchozy žilek asbestových na povrchu. Tu nezbude, než pokusiti se otázku tu řešit hornicky. Že asbest v hadcích Českomoravské vysočiny činí slibné žíly, toho jest důkazem Smrček nad Pernštýnem, Zňátky u Třebíče, Třesov u Třebíče, Krhov, Račice, Hrotovice, Letovice aj.“. Odpověď Jahna (opus cit) je pak více než výmluvná, citujeme: „Zmiňuji se o moravském asbestu jen proto, abych uvedl na pravou míru růžové zprávy doc. Dra. Procházky, které by někoho svésti mohly ku zbytečným vydáním. Přítel Procházka ve svém úctyhodném vlasteneckém zanícení viděl často růžověji, než bylo zdrávo. Mnohý výskyt kamene na Moravě byl mu příštím zdrojem značných výtěžků jen proto, že byl na Moravě. Takž právě např. moravské osinky. A přece způsob výskytů asbestů na Moravě není nikterak podle toho, že by se tu mohly očekávati silnější, dobývatelné žíly jeho“. Jahnův názor byl následně potvrzen průzkumy v 60. letech minulého století, kdy Novák (1964) ve své výzkumné zprávě uvádí, citujeme: „Závěrem je třeba konstatovat, že za dnešního stavu geologické prozkoumanosti a technologie nejsou na území Moravy žádné těžitelné výskyty asbestu“.

Tremolitový a aktinolitový azbest vytváří na území České republiky jen velmi zřídka větší akumulace ve formě vláknitých výplní trhlin v metamorfovaných ultrabazitech. Kromě mineralogických výskytů, vázaných například na aktinolitové břidlice a krupníky v okolí Sobotína a Vernířovic v Jeseníkách, stojí za zásadnější zmínku lokalita Loužnice u Železného Brodu. Lokalita je součástí přibližně 2,2 km dlouhého a až 60 m mocného žilného tělesa s úklonem okolo 50 – 60° k SSV, které je uloženo mírně kose k břidličnatosti okolních fylitů radčické skupiny krkonošsko-jizerského krystalinika lužické oblasti (Obr. 3).  Žíla je složená, vznikla několika časově oddělenými intruzemi a petrograficky je tvořena serpentinizovaným peridotitem (hadcem), metagabrem, diabasem a zelenou břidlicí (Fediuk 1971).

 

Azbest je na lokalitě Loužnice mineralogicky představován tremolitem, který vytváří zelenavě šedobílé až šedozelené, jemně až hrubé vláknité agregáty s délkou vláken 5 – 15 cm, ojediněle až 20 cm (Novák 1964). V průběhu druhé poloviny 60. let zde byl proveden detailní ložiskově-technologický průzkum suroviny, v rámci něhož bylo vykopáno 2700 m³ rýh, vyhloubeno 82 m šachtic a vyraženo 207 m horizontálních důlních děl (Fediuk 1971). Průzkumem byla zjištěna velmi proměnlivá kvalita suroviny. V přípovrchových zónách byl azbest velmi měkký, snadno se zplsťující, s přibývající hloubkou nabýval na tvrdosti a přecházel do stébelnatých až téměř celistvých agregátů. Azbest byl celkově dosti křehký, při ohýbání se lámal. Průměrný obsah azbestu v loužnickém hadci odpovídal 1,1 %, maximální obsah ve středu žíly nepřesahoval 2,3 % (Havelka et al. 1966). Při předpokládané zhruba poloviční výtěžnosti byl tento obsah hluboko pod tehdy akceptovatelnými kondicemi rentabilní těžby. V každém případě představuje lokalita Loužnice, spolu se souběžně prozkoumávanou, cca 6 km západně situovanou lokalitou Klíčnov, jednu z nejpodrobněji prozkoumaných oblastí na výskyt azbestu v České republice. Navíc, lokalita Loužnice je jediným místem v ČR, kde bylo, kromě povrchového průzkumu azbestonosných poloh, sledováno také hloubkové pokračování potenciálního ložiska.

Z výše uvedeného vyplývá, že z hlediska těžby a průzkumu azbestových surovin na území dnešní České republiky lze vyčlenit tyto časové etapy:

V současné době není na území České republiky evidováno žádné ložisko ani prognózní zdroj azbestové suroviny (Starý et al. 2023). V České republice, stejně jako v ostatních zemích Evropské unie, je uplatňován striktní zákaz dovozu azbestu, jeho používání a používání výrobků z něj v jakékoliv podobě (blíže viz část „Jaká je evropská a česká legislativa v oblasti azbestu“ tohoto znalostního portálu azbestů).

Případné zájemce o místa výskytu azbestových minerálů na území České republiky odkazujeme, nad rámec v textu uvedené literatury, na mineralogicko-topografická kompendia Kratochvíla (1957 – 1966), Burkarta (1953) a Kruti (1973). Je však třeba upozornit, že s ohledem na stáří těchto literárních pramenů, lze s velkou mírou pravděpodobnosti očekávat, že současná situace na jednotlivých lokalitách bude značně odlišná od zde popisovaných informací. Aktuálnější informace pak lze dohledat, například, v časopise Minerál.